Časté otázky k problematice zvýšeného výskytu onemocnění černým kašlem


Jaká je aktuální situace ve výskytu onemocnění černým kašlem?

Od zavedení očkování v ČR v roce 1958 se nemocnost postupně snižovala, ale nikdy nedosáhla nulových hodnot a nikdy také nebylo dosaženo přerušení přenosu původce onemocnění. I přes vysokou proočkovanost dětské populace (>97%) narůstá v ČR od 90. let minulého století nemocnost, zejména ve věkové skupině 11 – 14 letých. V letech 2005 – 2009 byla hlášena v ČR celkem 3 úmrtí dosud neočkovaných kojenců, kteří jsou nejvíce ohroženou skupinou. Také v Královéhradeckém kraji (dále jen „Kh kraji“) dochází během posledních 5 let k zvýšenému výskytu onemocnění černým kašlem (viz tabulka níže). Vakcinace nenavozuje celoživotní ochranné titry protilátek. Dospívající a dospělí s pertussí (černým kašlem) nejsou v ohrožení života, jsou však významným zdrojem nákazy pro novorozence a kojence v rodinném prostředí. Právě z těchto všech důvodů bylo v r. 2009 zavedeno do pravidelného očkování dětí přeočkování  proti pertussi také v 10. roce života. Přesto je ročně hlášeno v ČR několik stovek případů, v Kh kraji jsou to v posledních letech v průměru desítky onemocnění ročně.

 

Počet hlášených případů PERTUSSE (černý kašel) v Kh kraji:

statistika - černý kašel

 

Je černý kašel skutečně hrozbou, které bychom se měli obávat? (pro koho je nebezpečný, co hrozí nakaženému, čeho by se měl vyvarovat a podobně)

Pertusse (dávivý kašel, černý kašel) je vysoce nakažlivé onemocnění, které může svým průběhem závažně ohrozit zejména děti do 1 roku věku života (viz výše). Diagnostika pertusse není snadná. V dnešní dobře proočkované populaci se typický klinický obraz pertusse mění a často může být protrahovaný kašel dětí, adolescentů a dospělých jediným symptomem onemocnění. Nejčastějším zdrojem pertusse pro malé, dosud neočkované nebo neúplně očkované děti jsou právě osoby se subklinickým a asymptomatickým (bezpříznakovým) průběhem onemocnění. Až 1/3 všech adolescentů a dospělých s dlouhotrvajícím kašlem (>1 – 2 týdny) má pertussi. Z epidemiologického hlediska je proto velmi důležité co nejrychlejší stanovení přesné diagnózy, aby byl nemocný (případně i jeho kontakty) včas přeléčen cílenými antibiotiky a aby se tak předešlo dalšímu šíření původce onemocnění na vnímavé osoby. K přenosu onemocnění totiž dochází kapénkovou infekcí, možný je však i nepřímý přenos předměty čerstvě potřísněnými sekretem obsahujícím etiologické agens – Bordetella pertussis.

 

Doporučená protiepidemická opatření:

  • preventivní – je důležité usilovat zejména o co nejvyšší proočkovanost kojenců dle očkovacího kalendáře (viz příloha), neboť u dětí ve věku do 1 roku je průběh onemocnění vždy velmi závažný (může vyvolat zástavu dýchání až úmrtí)! Kojenci jsou přitom po dobu 4 – 8 týdnů po narození chráněni mateřskými protilátkami. Aktivní imunizace je zahajována od 9. týdne po narození. Imunita po provedeném očkování však není dlouhodobá, proto bylo zahájeno přeočkování dětí (10 – 11 let). Bylo by vhodné podat posilující dávku i v dospělém věku, zatím to však není legislativně podložené. Imunita po prožitém onemocnění je dlouhodobá. Veřejnost je třeba o tomto onemocnění průběžně informovat - o jeho projevech a závažnosti při kontaktu zejména s malými dětmi. Návštěva u lékaře by neměla být odkládána, zvláště byla-li kašlající osoba v blízkém kontaktu s dosud neočkovanými nebo neúplně očkovanými dětmi.
  • represivní - vyloučení nemocného dítěte z kolektivu a jeho povinná izolace na infekčním oddělení (případně děti s obtížemi izolovat v rámci domácnosti), hlášení onemocnění, při podezření na onemocnění zajištění odběru klinického vzorku na speciální vyšetření včetně odběru krve na sérologické vyšetření (zajištění odběru biologického materiálu také u osob v kontaktu s nemocným), izolace pozitivních kontaktů, ohnisková dezinfekce (hračky, prádlo atd.), dítě po prodělaném a laboratorně prokázaném onemocnění způsobeném Bordetella pertussis (původce černého kašle) je možné přijmout do kolektivu až po negativním kultivačním vyšetření provedeném za týden po léčbě v odstupu 4 – 5 dnů, do kolektivního zařízení se nepřijímají neočkované nebo nesprávně očkované děti po dobu maximální inkubační doby (21 dnů) - nevnímavé osoby k nákaze dávivým kašlem očkované řádně a v termínech přitom mohou do zařízení docházet.


Co nás upozorní, že jsme onemocněli černým kašlem?

Pertusse je akutní respirační onemocnění, které probíhá v několika stádiích:

  • katarální stádium – suchý dráždivý (dusivý) kašel trvající 1 – 2 týdny
  • paroxyzmální stádium – záchvatovitý kašel s krátkým výdechem a zajíkavým nádechem s expektorací hlenu, případně i zvracením (toto období trvá cca 1 – 2 měsíce, a pokud není zahájena léčba, objevují se komplikace – především zápal plic, ale i zánět středního ucha, zánět mozku atd.)
  • rekonvalescence – ustávání záchvatů kašle (úplné uzdravení je ale až za několik dalších týdnů)

V našich podmínkách probíhá v současné době černý kašel spíše v mírné podobě – všechny případy dlouhodobě přetrvávajícího kašle (u dětí i u dospělých!) je nutné vždy laboratorně vyšetřit. Diagnóza se pak opírá nejen o klinický obraz onemocnění, ale i o nezbytné bakteriologické vyšetření. Současná laboratorní vyšetření spočívají v kultivačním průkazu a izolaci agens, sérologii a v detekci tzv. polymerázovou řetězovou reakcí (PCR). Potvrzení výsledků sérologického vyšetření je vzhledem k technice a trvání vyšetření opožděné – diagnostika onemocnění je právě z těchto důvodů obvykle možná až ve stádiu rekonvalescence. Je proto velmi důležité, aby lékaři zajistili správné odběry co nejdříve. Rychlá diagnóza a cílená terapie onemocnění spolu s vakcinací adolescentů a dospělých proti pertussi by tak měly vést ke snížení cirkulace původce onemocnění (viz výše) v populaci, a tím  ke snížení nemocnosti a úmrtnosti nejmenších dětí.

 

Očkuje se v současné době proti černému kašli?

Očkování se zahajuje u dětí ve věku 9 týdnů po narození 1. dávkou této vakcíny. Následují další 2 dávky, aplikované vždy v odstupu 1 měsíce. Poslední, 4. dávka základního očkování, se podává v odstupu 6 měsíců po 3. dávce – nejpozději do 18. měsíce věku dítěte. Přeočkování již jen proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provádí 1 dávkou ve věku 5 let. Později, mezi 10. a 11. rokem věku, se přeočkovává kombinovanou vakcínou proti dětské obrně a proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli (dále se přeočkovává za každých cca 10 – 15 let pouze proti tetanu) – viz očkovací kalendář


Jak je možné, že onemocněli i lidé, kteří byli proti černému kašli očkováni? Bylo by vhodné uvažovat o přeočkování?

Je třeba konstatovat, že na rozdíl od některých jiných onemocnění preventabilně ovlivněných očkováním, proti dávivému kašli přetrvává imunita poměrně krátkou dobu, a to pouze několik let. Dříve očkované, případně neúspěšně očkované osoby mohou být pro původce dávivého kašle jakýmsi „rezervoárem“ v naší populaci. V řadě zemí i v ČR se právě s ohledem na reaktivitu klasické vakcíny přistoupilo k používání tzv. acelulárních vakcín (tj. těch, které neobsahují bakterin, ale pouze vybrané antigeny B. pertusis). Tyto vakcíny jsou bezpečnější, jsou však také zřejmě méně imunogenní.

 

Očkování se doporučuje i u dospělých. Na českém trhu jsou k dispozici kombinované vakcíny Adacel a Boostrix pro dospělé (obě chrání proti černému kašli, tetanu a záškrtu). Doporučuje se zejména vakcinace mladých lidí (před plánovaným těhotenstvím) – tzv. cocoon strategy (ochrana novorozence, který ještě není chráněn očkováním, očkování nejbližšího okolí novorozence – tj. rodiče, prarodiče, ostatní dospělí v pravidelném nebo úzkém kontaktu, u nichž onemocnění probíhá většinou mírně, a tudíž i nepoznaně).