Změny v právní úpravě ochrany před hlukem

 

V roce 2015 se výrazně změnila právní úprava v oblasti ochrany před hlukem ve venkovním prostoru. Novela zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 257/2015 Sb.) upravuje s účinností od 1. prosince 2015 znění § 30: Hlukem se rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož imisní hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Za hluk se nepovažuje zvuk působený hlasovým projevem fyzické osoby (nejde-li o součást veřejné produkce hudby v budově)…zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru…


Tím byly tyto činnosti vyjmuty ze státního zdravotního dozoru a nejsou pro ně stanoveny hygienické limity hluku. Krajská hygienická stanice tedy nemůže provádět měření činností zde uvedených, překročila by tím oprávnění stanovená zákonem.

 

Kontrola nad uvedenými aktivitami přešla fakticky na obce, stejně jako je tomu v jiných evropských státech. V praxi se bude jednat zejména o hlasové projevy lidí na předzahrádkách pohostinských zařízení, hlasové projevy osob na dětských hřištích, v zařízeních pro výchovu a vzdělávání. Do této skupiny se zahrnou i divadelní představení ve venkovním prostoru.

 

Produkce hudby ve venkovním prostoru zahrnují především koncerty, festivaly, majálesy, poutě, jarmarky, různé slavnosti, adventní koncerty, hudbu při sportovních a kulturních akcích apod. Hluk z veřejné produkce hudby ve venkovním prostoru se týká převážně krátkodobých (trvání 1-3 dny) a zároveň ojedinělých expozic (maximálně několikrát za rok). Vzhledem k tomu nelze pro takové expozice stanovit zdravotně odůvodněný hygienický limit, protože vztah mezi takovými krátkodobými a ojedinělými expozicemi a přímými dlouhodobými zdravotními účinky neexistuje.

 

Jedná se tedy o obecné obtěžování hlukem, které je především dáno subjektivními emočními přístupy než fyzikálními parametry zvuku, a které nelze objektivně kvantifikovat. Určitá hudba se prostě někomu nelíbí, a proto ho obtěžuje nebo ruší, z velké míry bez ohledu na její konkrétní hlasitost. Je třeba regulovat i míru obtěžování hlukem, to však je všude v Evropě svěřeno do kompetence obcí. Je třeba mít na paměti, že stávající nominální hodnoty hygienických limitů budou při každé elektronicky zesilované produkci hudby v zastavěném území obcí prakticky vždy překročeny. Obec může pružněji reagovat na potřeby svých občanů, které se mohou obec od obce lišit. KHS musela při svém dozoru nejdříve pořídit „důkaz“ o překročení limitu, tj. zajistit měření konkrétní hudební produkce, a na základě porušení zákona pak s provozovatelem zahájit správní řízení. Z toho jasně vyplývá, že produkce vždy proběhla bez možnosti právní regulace předem. Obec, na rozdíl od KHS může regulovat produkce na celém svém území pomocí obecně závazné vyhlášky, může udělit povolení ke konání akce v noční době či nikoliv, nemusí pořizovat „důkazy“ v podobě akreditovaného protokolu z měření, protože může rozhodnout na základě svých zkušeností, např. na základě reakce obyvatel v minulém roce (princip regulace v některých evropských státech) apod. Ve většině případů se tyto akce konají na prostranstvích, které obec pronajímá nebo i s podporou obce, takže obec má poměrně dobrý přehled o akcích, které se v průběhu roku na jejím území konají, i zpětnou vazbu o reakci občanů.
Krátkodobá a ojedinělá expozice hluku z veřejné produkce hudby ve venkovním prostoru může sice někoho obtěžovat, ale jeho zdraví to neohrozí.


Změna umožňuje obcím regulovat v letošním roce výše uvedené akce a činnosti formou obecně závazné vyhlášky, kde lze upravit mimo jiné místo a čas pořádání akcí. Podle zákona o obcích (§ 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) může obec k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku stanovit zejména to, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány.  Pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku.

 

Při stížnostech občanů není třeba provádět měření (nejsou stanoveny limity), ale lze přímo řešit průběh akce až po nejzazší variantu – ukončení akce v případě vážného porušení stanovených podmínek. Dohled nad dodržováním požadavků obecně závazné vyhlášky přísluší vykonávat městské policii, případně dalším orgánům ve vyhlášce uvedeným.

 

Čerpáno ze "Stanoviska MZ k návrhům a připomínkám podaných veřejností v souvislosti s novelou NV 272/2011 Sb." - celý materiál k dispozici ZDE